Nikola Turečková,
tureni@seznam.cz, 606620458, Vsetín

 

 

 

 

 

Sportovní kynologii - zejména agility se  věnuji 20 let.

Se svými psy jsem jsem splnila řadu zkoušek ze sportovní kynologie- z poslušnosti, zúčastnila se mnoha tréninků,seminářů,intenzivek, táborů, jezdíme na závody u nás i do zahraničí. Roky jsem cvičila pod KK Zlín, kde jsem se začala zaměřovat na tréninky agility , ale především jsem zde potkala spoustu přátel, kterým vděčím za mnohé.  Se svou fenkou Beys jsme dělaly canisterapii, aktivně jsme docházely k postiženým dětem do Praktické školy ve Zlíně na Lazích a do soukromé mateřské školky na Jižních svazích. Od roku 2015 bydlím na Valašsku, kde vedu tréninky agility nadále. V roce 2014 jsem založila chovatelskou stanici pracovních border collií NINULAND a odchovala tři vrhy. V současnoti mám dvě feny border collie Bejku a Nyu,kterým vděčím za splněné sny, nezapomenutelné zážitky a okamžiky.

 

První krůčky agility


Narodila jsem se do kynologicky zaměřené rodiny.

Vždy jsme měli víc psů jak rodinných členů a všechny děti z ulice záviděly. Díky své rozdavačné povaze jsem je všechny spravedlivě podělila a do večera bylo poklizeno.

Tu a tam jsem s sebou přibrala nějaké to štěndo z mamčiného vrhu a  v zápalu nadšení jí to zapomněla sdělit.

Toulali jsme se po venku a maminka se doma nemohla dopočítat :-)

Nikdy nechyběla moje Ajča, americká kokršpanělka . Byla krásná, černá s pálením a asi by se těžko kradla, protože když ji chtěl vést kdokoliv cizí, lehla si a odmítala udělat jediný krok vpřed.

Naneštěstí to samé předváděla i ve výstavním kruhu - to nešla už vůbec a s nikým :-) . V průkazu původu nesla honosné jméno jAylin Vítězná, ale moc toho nenavítězila.  S mamkou jsme se ale nedali a bok po boku vymetly každou výstavu psů.

Poté přišla Aylinčina nástupkyně čokoládová kokřice Topinka.

Na jedné brněnské výstavě v roce 1995 se konal jeden z prvních prestižních agility závodů v hale na koberci.

Psíci překonávali překážky a vůbec byli mnohem šťastnější než Ti ve výstavních kruzích. Po celou dobu nespustili ze svých páníčků oči a to se mi líbilo.

Tady  jsem se zamilovala do plemene border kolie , mého velkého a později splněného snu.  

 Měla jsem husí kůži a se zatajeným dechem v houfu diváků pozorovala závod. Čas utíkal tak nějak rychleji. 

Na těchto závodech si mohli návštěvníci se svým psíčkem vyzkoušet libovolnou překážku.

Popadla jsem Topetku , která  překonala svou první překážku kladinu :-)

Paní moderátorka prohlásila, že se z nás třeba jednou stanou agiliťáci. Bylo mi sedm a byla jsme v sedmém nebi!

Za moment jsem se stala právoplatným členem KK Zlín.

Vůbec jsem netušila do čeho jdu, byla to dřina , spousta radosti , prolitých slz, ale stálo to za to! Díky teto Bláňo a Ráďo!

Uplynulo pár desítek let, můj vytoužený sen se splnil. Sen v podobě dvou potřeštěných trikolorek - mých nejlepších kamarádek.  Plemeno border kolie předčilo mé očekávání, jsou chytřejší než já!

Agility se věnujeme dodnes. Není to pro nás všechno,je to zábava, radost ze společného pohybu euforie a spousta nových přátel bez kterých by to prostě nešlo!